Gerold Plassek je novinář. Ne zrovna úspěšný, nutno podotknout. Pracuje v bulvárním plátku Den co den, kde má na starosti skromnou rubriku Pestré denní zprávy. První zásadní změna v jeho jinak neměnném životě přichází v podobě jeho čtrnáctiletého syna Manuela, jehož existence mu byla celou tu dobu zatajena. A další změny mají brzy následovat. Do Geroldova života se však proplíží tak nenápadně, že si je uvědomí až zpětně.Není zač od Daniela Glattauera (vydalo nakladatelství Host roku 2015) je opravdu zajímavá kniha. Vlastně můžu říct, že jsem se s žádnou podobnou dosud nesetkala. Příběh je takový…milý 🙂 A taky příjemný, pohodový a vtipný. Moc se mi líbil Glattauerův styl humoru, usmívala jsem se v podstatě po celou dobu čtení, což se mi moc často nestává. Není zač je mé první setkání s autorem. Jak dopadlo? Nadmíru úspěšně! Hlavní postavy mi byly sympatické skoro všechny, což také nezažívám nějak často. Přiznávám, nikdy předtím by mě nenapadlo, že budu sympatizovat s alkoholikem (já, zapřísáhlý abstinent =D). Díky Glattauerovi si také dokážu lépe představit novinářskou práci. Co určitě nesmím opomenout zmínit: knížka je úžasně čtivá. Těch tři sta stránek uplynulo jako voda… Kniha je dělena do kapitol, přičemž každá z nich je rozdělena dále na kratičké podkapitoly, kdy každá má svůj vlastní název. Moc se mi také líbily Geroldovy trefné poznámky, které měl celkem často. Nebo jak se postupně s Manuelem sbližovali. Konec pro mě byl velice překvapivý…nečekala jsem to. I přes samou chválu mám k němu jednu velkou výhradu: chyběl mu epilog. Je to škoda, protože mě by moc zajímalo, co dál udělal Gerold se svým životem. Pokud (!) autor chystá pokračování, pak své výtky samozřejmě odvolávám. I když druhé vydání, doplněné o epilog, by stačilo. 🙂 Obálka v tomto případě není z nejhorších, i když Host umí i lepší.
Knihu rozhodně doporučuji a už teď se moc těším na další literární setkání s Danielem Glattauerem!
